Autismus není duševní choroba.
Před studenty lékařství ve fakultní posluchárně stojí chlapec. Suverénně se pohybuje ve světě čísel a jeho výpočty jsou bezchybné, ale nemluví a nekomunikuje. Má svůj vlastní svět, který se nazývá autismus a je považován za jednu z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje.
Kanneři
Autismus není duševní choroba, přestože byl právě takto léta zkoumán a chápán. V roce 1943 americký psychiatr Leo Kanner popsal u dětí novou klinickou jednotku, kterou nazval časný infantilní autismus. Poruchu považoval za důsledek citově chladné výchovy v raném dětství. Charakterizoval ji jako uzavřenost jedince do sebe a do svého imaginárního světa s neschopností navázat kontakt a vztah s jinými lidmi, kdy je narušená řeč a vyskytují se nepřiměřené reakce na některé běžné podněty. Lidé s tzv. Kannerovým syndromem jsou psychiatry děleni na nízko-funkční - ti působí dojmem mentálně retardovaných a potřebují celoživotní péči - a na vysokofunkční. Vysokofunkční jedinci mají IQ pod normu 70 - 80, dokáží se o sebe postarat a jsou schopni v životě se nějakým způsobem uplatnit.
Aspergeři
O rok později, v roce 1944, vídeňský pediatr Hans Asperger, aniž by věděl o Kannerově práci, publikoval zprávu o podobné skupině dětí, jejichž poruchu nazval „autistická psychopatie". Aspergerovy děti se rovněž vyznačovaly těžkou poruchou sociální komunikace a neschopností vztahů, měly ale dobře vyvinutou řeč a normální či vysokou inteligenci. Chyběla jim také pohybová obratnost. Dnešní aspergery psychiatři někdy nazývají malými profesory. Jsou totiž podivínští, pedantští, uzavření, preferují neobvyklé zájmy i záliby a nemají přátele. Jako děti ruší při vyučování, jsou neukáznění a špatně zvládnutelní. Přesto mnozí z nich vystudují vysokou školu a jsou schopni své potíže nejen vnímat, | ale o nich i mluvit. Vědí o svém celoživotním problému a mívají kvůli tomu deprese. Často ani netuší, že Aspergerovým syndromem trpí, protože nebyli nikdy diagnostikováni. Některé zahraniční materiály uvádějí, že i geniální fyzik a matematik Albert Einstein měl určité rysy Aspergerova syndromu. Byl sice vysoce inteligentní, ale velice špatně komunikoval' s ostatními lidmi a mluvit se naučil opožděně. Také se neobvykle choval ke svému okolí.
Máme doma génia?
„Asi 10 % autistů může mít nějakou jakoby mimořádnou schopnost - například paměť nebo talent k hudbě. Měl jsem šestadvacetiletého pacienta, nízkofunkčního autistu, který nemluvil. Zato hrál geniálně na klavír. Jeho maminka byla učitelkou hudby. Nebo malá pětiletá holčička, která nebyla schopna sebeobsluhy a téměř nemluvila. Přesto naprosto přesně věděla, jak po sobě vznikaly jednotlivé skladby Beatles. Další z mých pacientů znal nazpaměť všechny linky městské dopravy," říká MUDr. Lukáš Propper z Dětské psychiatrické kliniky 2. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol. Mnoha filmovým divákům je známa i postava autistického mladíka z amerického filmu Rain Man ztělesněná Dustinem Hofmanem.
Co způsobuje poruchu zvanou autismus?
Výsledky lékařských studií jednoznačně potvrzují, že autismus má genetický původ. Dnes je definován jako vrozená celoživotní vývojová porucha s neurobiologickým základem. Kvůli této poruše dítě nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá, což negativně postihuje jeho základní psychické funkce, zejména komunikaci, sociální chování a hru. Autismus nelze léčit, lze pouze zmírnit některé nejvíce nepříznivé příznaky. Při výskytu této poruchy hraje velkou roli dědičnost. Rodiče autistického dítěte mají dvouprocentní šanci, že i další jejich potomek bude nemocný.
Když dítě nekomunikuje...
„I to může být příznak autismu," říká MUDr. Propper. Nejmarkantnější je porucha řeči -dítě nemluví v období, kdy se to od něj očekává, ve srovnání s vrstevníky vydává pouze křik, skřeky a neartikulované hlásky. Dalším příznakem je citová chladnost a nezájem o kontakt s rodiči. Malý autista se dokáže fixovat maximálně na jednu osobu, většinou na matku. Nemá také zájem o sociální komunikaci - ani formou hry odpovídající jeho věku. Téměř chybí oční kontakt, postižený se nedívá zpříma do očí, nepohlédne přímo ani na předmět, s nímž si hraje. K projevům autismu patří i stereotypní chování, třepotavé pohyby rukama, točení se kolem vlastní osy, neúčelná chůze po špičkách či neúčelné rituály, na nichž dítě nesmyslně lpí. Pokud tento rituál někdo poruší, nastupuje další z projevů autismu - nekontrolovatelný zlostný výbuch.
Neurolog, psychiatr, nebo psycholog?
Nejlépe je postupovat přirozenou cestou. První, koho by rodiče měli na své podezření upozornit, je dětský lékař, který zná dítě od nejútlejšího věku. Většinou si ale neobvyklého chování dítěte všimne právě onen lékař. Dnešní pediatři mají dostatek informací o autismu a vědí, do kterého specializovaného centra rodiče s dítětem nasměrovat. Buď do některé z psychologických poraden, nebo na Dětskou psychiatrickou kliniku ve Fakultní nemocnici Motol, kam jezdí děti z celé České republiky.
V jakém věku je největší naděje na zmírnění poruchy?
„Autismus by měl být poznán před 36. týdnem věku dítěte. Pokud je to později, pak je to z důvodu, že si příznaků poruchy nikdo nevšiml," říká MUDr. Propper. „Ve světě se už nediagnostikují pacienti tří- až čtyřletí, ale již ve věku 15, a dokonce i 12 měsíců, čím časněji se porucha rozpozná, tím lépe. Dítě tak může být co nejdříve zařazeno do speciálních programů a lze s ním pracovat. V české republice se to zatím v tak raném věku nedělá, což je škoda."
Připravila Magdalena PROPPEROVÁ
Zdraví 12/2002, strana 42-43