Martin je chytrý, ale neumí komunikovat s učiteli ani se spolužáky. Jeho diagnóza zní: autismus
Brno - Dvanáctiletý Martin už vystřídal pět základních škol. Ačkoliv je chytrý a s učením nemá potíže, žádná z desítek základních škol v Brně ho ve třídě nechce. Před necelým rokem, v průběhu páté třídy, přestal do školy chodit úplně. "Narušoval výuku," zdůvodnilo vedení školy Martinovo vyloučení.
Dnes má Martin individuální vzdělávací plán. Místo mezi svými vrstevníky tráví deset hodin v týdnu se speciálním pedagogem.
Působí jako nevychovanec
Martin Cugerean trpí takzvaným Aspergerovým syndromem, což je jedna z forem autismu. Je jako Dustin Hofman ve filmu Rain Man -geniální a zároveň zmatený člověk. Během několika vteřin se dokázal naučit zpaměti telefonní seznam, ale obléci se do společnosti nebo do parného počasí neuměl.
Problémem dvanáctiletého Marti_na je jeho bezprostřednost, neschopnost reagovat na situaci a ve chvílích stresu záchvaty vzteku a agresivita. Děti s tímto postižením působí na okolí jako naprostí nevychovanci.
Martinovo postižení se projevilo brzy v dětství. Když přišel ve čtyřech letech do školky, nedokázal ukázněně sedět tam, kde měl, a ne_dělal to, co se od něj chtělo. "Když mi jednou večer řekl, že mu paní uči_telka pohrozila, že ho pověsí na hák stavebního jeřábu před okny školky, jestliže se nepolepší, pochopila jsem, že se něco děje," vzpomíná jeho matka Jarmila Cugereanová.
Kvůli hyperaktivitě a nesoustředěnosti začal Martin chodit do základní školy o rok později. Lékaři se tehdy domnívali, že má lehkou mozkovou dysfunkci.
V první třídě bylo vše v pořádku. Problémy začaly, až když se rodina přestěhovala a Martin nastoupil do jiné školy. "Vracel se zbitý, roztrhaný. Viděla jsem, jak jeden chlapec vzal Martinovu aktovku, poválel ji v kaluži a vysypal do kontejneru. Škola však na stížnosti nereagovala, a tak jsem hledala jinou," říká Jarmila Cugereanová.
Ani v dalších třech školách se však synovi nedařilo lépe. Učitelé si stěžovali, že ruší výuku a nedokáže vyjít se spolužáky. "Když se v hodi_ně nudí, dokáže se začít válet po zemi, vřeštět na celou třídu," uznává Martinova matka, že práce s jejím synem není jednoduchá.
Od poloviny páté třídy nesedí Martin spolu s ostatními dětmi v lavici, má individuální vzdělávací plán. Deset hodin se s ním učí ředi_tel brněnské základní školy v Bednářově ulici Vlastimil Černý, zbytek učiva s ním matka dohání doma. "Vystudoval jsem speciální pedagogiku, do naší školy se sjíždějí děti s poruchami chování z celého Brna," říká ředitel Černý.
Pokus zařadit Martina do běžné třídy však zkrachoval i tady. "Dokáže nabourat celou výuku. Jedné z učitelek pořád tykal. Hodina jiné ho nebavila, protože věci, o kterých mluvila, už znal. Říkal jí, že učí špatně, a radil, jak to má dělat lépe," popisuje Martinovy konflikty ředitel Černý. Stejně velký problém vidí v možnosti Martinova soužití se spolužáky: "Je vznětlivý, když se mu něco nelíbí, reaguje agresivně."
Izolace může vše zhoršit
I když se autismus nedá úplně vyléčit, speciální výchova dokáže problémy v chování zmírnit. "Děti, kterým okolí nerozumí, však žijí většinou izolovaně," říká Kateřina Thořová z organizace Apla, která pomáhá rodičům autistů.
Právě z izolace svého syna má Jarmila Cugereanová strach: "Martin patří mezi děti. Potřebuje být v kolektivu, aby věděl, jak se chovat, jak mluvit se svými vrstevníky a učiteli. Doma se to se mnou nenaučí."
S tím souhlasí i ředitel Černý. "Když Martin nebude v kolektivu, bude se jeho neschopnost vyjít s lidmi prohlubovat," říká. Zároveň však nevidí naději, že by se Martin mohl do konce školní docházky zařadit mezi ostatní děti: "Vědomostmi Martin předčí většinu svých vrstevníků. Ale není tak sociálně vyvinutý, aby mohl jít do normální třídy." A žádná speciální třída v Brně ani jeho okolí není.
MF DNES, 25. 9. 2002, Eva Tichá, Hana Čápová